Stejně tak jsem pro lepší čtenost doplnil některé dialogy, které jsem si trochu domyslel, protože tak podrobný ten mail mé ženy její kamarádce zase nebyl:S Evou (manželčina ségra – ale nejmenuje se reálně Eva – moje poznámka) jsme se ubytovali (to už vypravuju za manželku) ve slušném hotelu (vybíral jsem ho já - Domkanda) asi 150 metrů od pláže, skoro jen přes pobřežní kolonádu. Pokoj jsme měli do zahrady, takže mohlo být otevřené okno a ani nebyl příliš rámus. Naše pláž byla normální, textilní, ale hned první den jsme na sebe s Evou mrkly, sundaly podprdu a opalovaly se jen v bikinách. Na plavání jsem si podprsenku většinou vzala, občas je příjemné provokovat, ale nejsem na lovu a určitě nechci, aby mě někdo obtěžoval. A doma překvapím Domkandu hnědýma kozama. Program byl vlastně celý týden stejný – po snídani jsme šli k moři, potom zpět do hotelu na oběd, po obědě na pokoj, abychom se schovali před největším horkem a prckové si mohli po obědě schrupnout. Odpoledne zase s dětmi k moři, večeře, kratičká procházka a spát. Teda první den jsme šli spát všichni, protože jsme byli rozlámaní z autobusu a další dny jsme se večer s Evou střídaly ve večerní službě u dětí. Vždy jedna dětem četla pohádku a druhá vyrazila na pobřežní kolonádu - projít se, dát si vínko, poslouchat hudbu, sandály do ruky a smočit nohy procházkou na kraji vln.
První můj volný večer jsem se samozřejmě hnala nejdříve k moři, to doma nemáme – voda příjemně chladila a na v Chorvatsku výjimečně písečné pláži se skvěle chodilo. Myslela jsem, že dojdu až k majáku za městečkem, ale otočila jsem to dříve. Co pár set metrů bylo molo, dvakrát jsem se po něm prošla až na konec a dívala jsem se na loďky, které i za tmy jezdily tam a sem. Když mě začaly bolet nohy, tak jsem si sedla do plážové restaurace nedaleko hotelu. Už bylo pozdě, ale kapela stále ještě hrála, dala jsem si dvě deci sladkého bílého, dívala se na moře a po půlhodině zaplatila. Víno bylo asi s příplatkem za živou kapelu, ale dalo se. Šup do hotelu, prckové vstávají ráno brzy. Další den měla volno Eva a já četla pohádky.
Potom jsem měla volný večer zase já, tak jsem nejdříve zamířila do restaurace. Asi jsem se málo napila u večeře. Restaurace byla ale plná, hlavně zahrádka směrem k moři a já musela počkat, až se spakuje německá rodinka. Sedla jsem si čelem k moři a za chvilku usrkávala dvě deci bílého. Po chvíli ale přišel nějaký kluk, anglicky se zeptal, jestli je volno, snad ani nepočkal na mou odpověď a sednul si a – zastínil mi výhled na „mé“ moře
No, restaurace byla plná, těžko jsem mohla sama blokovat stůl pro čtyři lidi. On si objednal pivo a já upila vína víc, rozhodnutá, že zaplatím a vyrazím zase k moři na procházku. On ale sáhnul do batůžku a – vytáhnul mou nejoblíbenější knížku! Byl to taky Čech a ještě četl mojí knížku! Neudržela jsem se a řekla jsem „Dobrý výběr!“. No, začali jsme si povídat a já si nakonec přiobjednala ještě jednou dvě deci. On by u piva asi vydržel déle, ale mně čtyři deci stačily, tak jsem si i přes příjemný rozhovor objednala účet a řekla, že se půjdu projít k moři. On ale rychle dopil své třetí pivo a řekl, že jestli mi to nevadí, tak mě klidně na procházce po mořském břehu doprovodí.Nevadilo mi to. Rozhovor s ním byl více než zábavný. Ukázalo se, že je to vysokoškolák a studuje stejný obor, který jsem studovala i já. Mě ale živí Domkanda (manželka mi samozřejmě neříká Domkanda) a já jsem žena v domácnosti a se starám o domácnost a o našeho prcka. Ráda jsem si ale popovídala o oboru, který jsem studovala, o škole, dokonce jsme znali pár stejných profesorů. Byl mnohem mladší, já byla z té školy už dávno pryč, ale hovor o mojí alma mater byl příjemný. Jinak se ukázalo, že bydlí v nedalekém kempu, přijel dnes na motorce a čeká na kamarády, s kterýma mají objednanou malou plachetnici, odjíždí s ní za tři dny. Už se dávno setmělo, šli jsme po písku, už jsem vodou nešla, byla mi studená, ale chůze po písku je příjemná. Věkem byl asi blíž mému synovi než mně, ale povídali jsme si, bylo mi hezky, vykali jsme si, nechtěla jsem jít na diskotéku a lovit Chorvaty nebo Němce. Prostě jen procházka po boku mladého kluka s občas zábavnými puberťáckými hláškami
Došli jsme zase k molu, bylo mi tak po pás, museli by jsme se trochu vrátit a přejít molo nebo jít tak po kolena do vody a molo podlézt, tak jsme se přirozeně zastavili.
Najednou řekl „Co kdybychom si šli zaplavat?“ a usmál se.
„Nemám plavky.“ Zasmála jsem se jeho puberťáckému nápadu
„Ale to přeci nevadí, já je taky nemám.“ Zasmál se i on. Ale já vůbec nepochybovala, už mi dávno není 20 jako asi jemu, to nepadá do úvahy. On ale odložil batůžek, sundal si tričko a v pěti vteřinách byl nahý!
Pohledu mezi nohy jsem se neubránila, ale nic to se mnou nedělalo.„Ty fakt nepůjdeš? Tak mi alespoň pohlídej věci.“ Najednou mi zatykal, doteď jsme si vykali. Otočil se a rozeběhl se do moře, asi 30 metrů byla jen mělčina.
S napůl otevřenou pusou jsem osaměla u jeho sandálů, batůžku a svršků. Měla jsem sto chutí okamžitě se otočit a vydat se domů – do hotelu. Nejsem žádná hlídací služba a ještě ta drzost, s kterou se přede mnou svlékl! Zacloumal mnou taky puberťácký nápad – vzít ty jeho svršky a odnést mu je třeba o 100 metrů dál
Ten by se podivil! Nakonec zafungoval maminkovský pud a já u té jeho hromádky zůstala 
Mohl tam mít mobil, bydlí v kempu, tak asi i peníze nebo kartu. No, ale jak dlouho tam můžu stát, abych nevypadala jako poslední trubka? Skoro jsem už odcházela, když se konečně vracel. Svou nahotu nijak neskrýval, já se na něj dívala sebevědomě a napůl výsměšně:„Tak co, zaplaval sis?“ On mi před chvílí tykal jako první, já jsem o dost starší a vykat nahatému klukovi je směšné.
„Voda asi studená, co?“ Očima jsem zamířila k jeho trochu scvrklému přirození a zároveň jsem se okamžitě zastyděla za hloupé kecy. Začal se utírat tričkem, stále se nijak neschovával.
„Tak se obleč.“, řekla jsem a otočila jsem se diskrétně k němu zády a čelem k molu. Po chvíli jsem ale ucítila vzadu na stehnu jeho studenou ruku pod mými šaty, zároveň mě přitisknul ke sloupu mola!
„Tobě přeskočilo, nech toho!“ skoro jsem zařvala
ale on bez ohledu na mé námitky pokračoval. Jeho ruka nahmatala můj zadek, já se kroutila, ale byl silnější, nejdříve se ke mně přitisknul, cítila jsem, jak mi jeho ruka zespodu trochu surově odhrnuje kalhotky, zároveň mě druhou rukou napůl ohnul přes molo. Na stehnu jsem ucítila jeho studenou erekci ale ve vteřině pronikl jeho penis do mě. Byl tvrdý a studený z plavání v moři. Stále jsem držela v jedné ruce kabelku a v druhé sandály, opírala jsem se o molo a nemohla jsem se moc pohnout. Spravedlivě ale musím přiznat, že znásilnění ve stoje zezadu bych se asi ubránila. Takže pokud to bylo znásilnění, tak vlastně trochu dobrovolné. Napůl jsem chtěla křičet o pomoc, ale napůl jsem zůstala v předklonu a příliš mu to neznesnadňovala. „Budu křičet!“, varovala jsem ho, ale křičet jsem nezačala.
Zezadu mě chytil za pusu a já měla chuť křičet doopravdy. Jeho penis vždy trochu couvnul a zase se do mě plně zabořil. Stále byl studený, nic takového jsem ještě nezažila. Bylo to děsně živočišné a vzrušující. Cítila jsem, jak mi zezadu dýchá do ucha. Najednou se na molu ozvaly kroky – někdo k nám mířil.
„Buď zticha!“, zašeptal a opatrně sundal ruku z mých úst. Nadechla jsem se k výkřiku, ale – zase jsem pusu zavřela. On povolil své sevření, přestal přirážet, ale jeho penis stále zůstával uvnitř. Teď bych se mohla opravdu snadno vykroutit a začít utíkat ke kolonádě. Já si ale najednou uvědomila, že se mi to líbí a nijak jsem se nepohla. Po molu, metr od nás přešel nějaký pár. Nevím, co si o nás mysleli – já byla opřená o molo a zezadu se ke mně tisknul on. Já měla šaty, on asi jen tričko, to ale nemohli vidět. Když byl pár 5-6 metrů od nás, penis ve mně se opatrně pohnul a začal zase přirážet. Najednou jsem si uvědomila, že už není tak moc studený, byl ale stále skvěle tvrdý. Měl ho asi trochu menšího než má můj Domkanda
(tohle tedy manželka v mailu své kamarádce nepsala, ale každý si tady svůj příběh trochu upraví, tak já jsem si dovolil vložit mé manželce do úst pochvalu mého péra, dále pokračuju už zase pravdivě podle jejího mailu kamarádce) Měl ho asi trochu menšího než můj Domkanda, ale nezvyklá erotičnost té situace ve spojení s jeho tvrdou erekcí a z vody studeným pérem, byla neskutečně rajcovní
Navíc jsem se už pár dní nemilovala.Stále si mě držel, jen mě už nedržel za pusu, přirážel, už nevím, jestli začal sténat dřív on nebo já. Mé sténání samozřejmě šlo vykládat jako znaky bolesti a nevole.
„Počkej, vrací se!“ Tentokráte jsem ho varovala já. Pár došel asi na konec mola a vracel se zpět. Přirážení tedy zase přestalo, ale hned, jak přešli okolo nás, se zase začal skvěle pohybovat. Přiznám se, že v té chvíli jsem na Domkandu ani nepomyslela. Soustředila jsem se na pohybující se penis, velmi potichu jsem sténala. Najednou jsem cítila příval stupňující se rozkoše, blížil se mi orgasmus. Kousla jsem se do rtu, to je znásilnění, nebudu mu tady přeci sténat rozkoší! Kdybych nebyla opřená o molo, asi by se pode mnou podlomila kolena. On ale stále pokračoval. Slyšela jsem, že dýchá stále rychleji, najednou se ke mně přitisknul snahou být zabořený co nejvíc a já cítila, jak ve mně jeho péro pulzuje a hned jsem cítila v kontrastu se studeným penisem i jeho vyloženě horké sperma. Sice beru hormonální antikoncepci, ale on se na nic neptal a prostě to do mě nastříkal!
Ta bezprostřednost, sebejistota a vlastně bezohlednost byly děsně vzrušující. Moc nescházelo a měla bych druhý orgáč „Promiň“, řekl a jeho sevření povolilo.
Nevěděla jsem, jak reagovat – dát mu facku? Sám musel cítit, že jsem se mu poddala napůl dobrovolně. Sebrat se a utéct? To jsem měla udělat před deseti minutama! Jak dlouho to vůbec trvalo? Mám to jít nahlásit na policii? A co mi řeknou? Křičela jste? Ne. Bránila jste se? Trošku. Jo, vy jste se seznámili v restauraci a pak jste byli o půl jedenácté večer u mola? Ještě ze mě budou mít srandu! A co bych řekla Evě? A co Domkanda? Jak bych mu to vysvětlila? Vždyť by mi nevěřil!
Mlčky jsme šli pláží nahoru směrem ke kolonádě. „Tak ahoj“, řekl. „Zítra? Pozítří?“ – Mu totálně přeskočilo, co si myslí? On mě znásilní a já se s ním mám chtít scházet? Sama jsem mířila k hotelu a přemýšlela jsem, co dělat po znásilnění. Co jsem kde četla? Vysprchovat! Musím se pořádně vysprchovat a smýt ze sebe tu špínu!
Přišla jsem na pokoj, Eva naštěstí už spala. Dala jsem sprchu, ale spíš jen takovou lehkou na smytí potu a na zchlazení se. Najednou jsem necítila nutnost se nějak extrémně drhnout dole. Potichu jsem si šla lehnout, ale vůbec mi nešlo usnout. Převalovala jsem se a najednou jsem měla pocit, že v sobě zase cítím to studené tvrdé péro, z kterého začala stříkat horká životodárná tekutina do mého těla. Usnula jsem.
Ráno jsem se probudila úplně normálně. Ne, znásilnění to asi nebylo. Děti ještě spaly, tak jsem se chvíli převalovala a přemýšlela se zavřenýma očima. Chytla jsem mobil a poslala esemesku Domkandovi, že je vše v pořádku, že jsem včera večer usla a klasickou večerní esemesku nebo telefonát už nestihla. Šli jsme na snídani. Donesla jsem si salát, a když jsem si upravovala šaty, abych si sedla, tak jsem ucítila na šatech nějakou zaschlou špínu. No, papám asi jako můj malý syn, zasmála jsem se. Najednou mi došlo, že to není zaschlá omáčka ani džus … Ta látka je jako naškrobená – to je kus jeho mrdky ze včerejška! Vždyť se na mě ještě přitisknul! Měla jsem pocit, že to Eva musí vidět … blbost!
Pláž, oběd a zase pláž, hrad z písku. Měla jsem nějaký divný pocit a podprsenku jsem si ten den nesundala. A často jsem se rozhlížela. Není někde tady? Odpoledne jsem se chvíli opalovala a najednou tady byla myšlenka. Měla jsem nutkání jít večer zase do té restaurace. Ale jak to zdůvodnit Evě? Ne, to jí nevysvětlím.
Večer jsem hrála s dětma pexeso a prší. Venku byla Eva. Copak asi dělá? Vrátila se až v jedenáct. „Představ si, byla jsem se projít po pláži, …“ – hrklo ve mně! „… a potkala jsem tvojí sousedku s manželem, chvíli jsme pokecali, to je náhoda!“ No to, je náhoda, Čechů jsou v Chorvatsku mraky, snad mě včera nikdo neviděl! Před usnutím jsem zase na „to“ myslela.
Konečně nastal další večer a na procházku jsem šla zase já. Tradiční restaurace, dvě deci sladkého bílého, ale dnes jsem se nedívala zasněně k moři. Neustále jsem se rozhlížela. Nic. Zaplatila jsem a šla jsem k moři. Nic. Úplně mi přeskočilo a šla jsem k nedalekému kempu. Zase nic. Jsem pitomá – on mě znásilnil a já ho tady vyhlížím. Vždyť ani nevím, jak se jmenuje. Ale znásilnil mě? Jistě že ano! Domkandovi řeknu, že mě znásilnil! Blbost! Přeskočilo mi, Domkandovi nic nepovím! Sebrala jsem se a napůl vztekle jsem šla do hotelu. Za další dva dny jsme stejně už jeli domů.
Domkandovi se líbilo mé opálené poprsí, ale trochu bylo vidět, že mu v hlavě šrotuje, že jsem se opalovala nahoře bez a bez něj. Je to zvláštní, občas vypadá, že by mi všechno dovolil, jindy zase žárlí na prkotinu. O tom „znásilnění“ mu ale určitě nepovím. To bude moje velké letní tajemství. Maximálně o tom napíšu Pavle (a taky napsala a tak jsem se o tom dozvěděl já – to v závorce je zase moje, Domkandova poznámka). A s Domkandou vyrazím někam do přírody, pošlu ho plavat a pak zjistím, jestli jeho penis bude taky tak zvláštně studený. Vlastně to byl docela prima zážitek. Tak mladého milence asi mít už nikdy nebudu. Měla to být vlastně nudná dovolená s Evou a s dětmi, ale nakonec mám na co vzpomínat.
Takže to je příběh mé manželky z Chorvatska, kde byla se ségrou a já doma pracoval. Je to převyprávěné jako kdyby to vyprávěla má žena. Dozvěděl jsem se to nezákonně – vlezl jsem jí do mailu
Všem Mirkům Dušínům se omlouvám. Že něco vím, jsem jí nikdy neřekl.
Potom jsem se začetl a teda, musím říct... Jedne z nejlepších povídek, co jsem tady četl. Moc se mi to líbí, skvěle popsány ty její pocity, je to vzrušující a místy i vtipné - třeba jak měl určitě menší péro než domkanda 
