Pokračování příběhu po Erofestu

[Ryan]

Nahrál jsem fotku Míši do ChatGPT a nechal z ní vytvořit tyhle obrázky. Typologicky to je ona, ale přesto bych ji v nich nepoznal.

První zachycuje scénu z bazénu, kdy ji chytil za zadek. Druhá je z altánku, když ji chytil za boky.

Váš názor? Pomáhá to dokreslit atmosféru?

[pajda1]

Nádherné sexy fotky. Míša je moc sexy. Už se nemůžu dočkat pokračování.

[Germansky_zved]

A já si ji vždy představoval jako brunetu
Já z toho tu AI cítím a nemá to kouzlo fotky..ale asi lepší než nic.
Možná to je tím, že ty "fotky" jsou takové cudné na rozdíl od situace co zachycují

[bobule]

Stále netrpělivě čekám na pokračování, byla by škoda nepokračovat.

[pajda1]

Také se nemůžu dočkat pokračování.

[Ryan]

Zdravím,

Nemám teď moc čas ani chuť psát. Popravdě tedy, mám napsané další díly z různých časových období. Dokonce i celkem nedávné události z 2026. Jenže v příběhu jsem stále ještě na dovolené v září 2025. Takže by tam byly chronologické skoky bez vysvětlení toho jak jsme se tam dostali.

Našel jsem ale v noťasu nějaké starší screenshoty, které budou mít časem svůj význam. S mým tempem psaní počítám tak za dva roky ale pro někoho by to mohla být zajímavá četba. Za mě je to teda ještě větší brak jak 50 Shades, ale Míše se to líbilo.

[sporting]

Já myslím, že se vyplatí si počkat. Chceme vědět, jak dopadla dovolená.

[Ryan]

Já

Včera večer se vrátila nečekaně brzo. Myslel jsem si, že u něj možná i přespí. Napřed mě napadlo, že opět nic nebylo. Což by bylo opravdu nad moje chápání. Vypadala úžasně a sama se mu nabízela. Ta představa, že by ji znovu odmítl, mi přišla skoro nereálná. Jenže pak se otočila a vyšla na světlo.

Měla rozmazané oční linky. Jako by snad brečela. Vzrušení se změnilo na vztek. Snad jí neublížil, pomyslel jsem si. Snad bych ho zabil za to. A měl jsem o ni opravdu velkou starost. Na moment ve mně hrklo, ale jen do té doby, než se na mě Míša spokojeně usmála. Ten její výraz jsem znal – věděl jsem, co znamená. Pak jsem si všiml i jejích vlasů. Byly rozcuchané mnohem víc než minule.

Netrpělivě jsem čekal, co mi řekne, jestli mi vůbec něco řekne. Chtěl jsem to vědět. Potřeboval jsem to vědět. Míša tu mou potřebu chápala a vždy ji uspokojovala. Jen občas, když měla zlobivou náladu, mě trochu trápila. Neřekla nic. Jen si sundala sandály a pomalým krokem šla k posteli, kde jsem ležel já.

Narovnal jsem se. Sedl jsem si na kraj postele. Prohlížel jsem si ji a čekal. Přišla až úplně ke mně. Trochu se sklonila a začala mě líbat. Napřed jen jemně na rty, snad jako na zkoušku, a pak i s jazykem. Ihned jsem cítil tu nezaměnitelnou pachuť. Bylo to cítit jen málo, ale zcela jasně měla v puse chuť spermatu.

Bylo mi jasné, že tentokrát už něco bylo. Pak mi začala vyprávět, ale nestihla všechno. Když došla k tomu, jak do ní poprvé zasunul, víc jsem slyšet nepotřeboval. Potřeboval jsem si ji jen vzít sám pro sebe. Měli jsme hodně sexu a pak únavou usnuli.

Ráno jsme seděli na snídani skoro stejně jako každý den předtím. Já přemítal nad tím vším, co se děje. Co s ním Míša prožívá. Pro nás oba to bylo nové, ale hlavně pro ni. Míša si něco se zaujetím četla v telefonu. Pak ho nadšeně otočila směrem ke mně a prstíkem ukázala na displej.

„Mám daddy issues!“ zahlásila celkem hlasitě, takže by to snadno mohl někdo zaslechnout.

Začal jsem číst. První bod mi na Míšu neseděl vůbec. Druhý docela ano. Pak jsem došel ke třetímu a vyprskl smíchy. Překvapeně se na mě zadívala. Ukázal jsem na to, co mě rozesmálo:

„Dělá všechno možné k potěšení partnera, aby si zajistila, že neodejde.“

Zamračila se a otevřenou dlaní mě pleskla někam mezi čelo a hlavu.

„Chceš mi říct, že ne?! Myslíš, že ze stoprocentně věrné přítelkyně jsem se proměnila v holku, co se vyspala se striptérem, kterého jsem viděla jen jednou, a vůbec mě nepřitahoval, dokud jsem ho nepotkala u tebe v hotelu na recepci? Co si myslíš? Že jsem byla starstruck nebo co? Urgh! Myslíš, že jsem to s Lukem neměla pod kontrolou? Nepřijde ti divný, že jsem to udělala pár dní po tom, co jsi mi řekl, jak to máš? Pár hodin potom, co jsi mi v autě vyprávěl o svém minulém vztahu, kde jsi nechal svou ex spát s jiným? A to, že ti všechno do detailu vyprávím…“

Chtěla pokračovat. Zdálo se, že má ještě spoustu munice, kterou na mě může pálit, ale já si rychle uvědomil, že má vlastně pravdu. Jasně, dělá to i pro svoje potěšení. Spojila příjemné s užitečným, dalo by se říct. Ale to, že mi všechno vypráví přesně tak, jak to mám rád… ty nejmenší detaily, pocity, které při tom měla… to vím, že dělá pro mě.

Snažil jsem se ji utěšit a dát jí za pravdu. Že jsem si uvědomil, že to tak opravdu je. Ale ještě chvíli pokračovala, jako by toho v sobě měla víc.

„A tady jsem se tě zeptala, jestli chceš, abych si s Filipem něco začala. Protože jsem věděla, že ti to chybí, že by se ti to mohlo líbit. Klidně jsi mohl říct, že to nechceš a chceš si mě užít na dovolené sám!“

„Dobře, máš pravdu. Omlouvám se,“ řekl jsem a doufal, že to bude stačit.

Trochu se uklidnila. Nebo to tak aspoň vypadalo, protože ze sebe přestala chrlit slova jako kulomet. Chvíli jsem čekal, jak bude dál reagovat. Mezitím její telefon přede mnou zhasl a zamkl se.

„Můžeš ho otevřít, abych si to mohl dočíst?“ zeptal jsem se.

Míša se tvářila, jako by mi prokazovala obrovskou službu, když přiložila prst na displej. Radši jsem byl zticha a pokračoval ve čtení.

Další bod byl, že taková žena se může honit za emocionálně nedostupným mužem, protože získat jeho náklonost nebo lásku by bylo jako spravit ten původní problém. Jeden z dalších bodů říkal, že často začne hádku nebo se začne chovat nezvladatelně, aby zjistila, jestli partner zůstane, nebo odejde stejně jako její otec. A nakonec tam bylo, že některé ženy hledají výrazně starší partnery kvůli pocitu ochrany, stability a role „živitele“, která jim v dětství chyběla. Což jsem byl já… a ještě víc Filip.

Pak následovala část o tom, jak se skrz něco takového navigovat jako partner. A byly to věci, které jsem vesměs dělal. Následovalo chování ženy. Používání sexu jako zbraně. Zaměřování se na potěšení partnera místo vlastního s cílem být „ta nejlepší, jakou kdy měl“, aby si zajistila, že partner neodejde. To obojí dělala pro mě i pro Filipa. Oběma nám plnila naše odlišné choutky.

Může s novým partnerem fyzicky postupovat velmi rychle v naději, že vznikne emocionální pouto dřív, než bude mít šanci odejít. Může vyhledávat pozornost více mužů. Může mít „hlavního partnera“, ale zároveň si udržovat i další vztahy s kamarádem nebo expřítelem.

Byly tam i další body. Některé na ni seděly, jiné ne. Věděl jsem, jak to měla s tátou. Ale vždycky jsem si myslel, že je emocionálně inteligentní a vyrovnaná, a nikdy mě nenapadlo, že si z dětství nese něco takového. Za ten smích před pár minutami jsem se najednou styděl. Bylo mi jí líto. Vysvětlovalo to i některé její občasné výbuchy nebo chování, které mi dřív nedávaly smysl.

Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem si uvědomoval, že některé její excesy možná opravdu pramenily z minulosti. A že to, jak dobře to většinu času zvládala maskovat, vlastně znamenalo, že se hodně snaží. Podle toho, co jsem četl, na tom mohla být mnohem hůř. A ona jen občas ujela.

Přisedl jsem si k ní. Všechno jsem jí řekl tak, jak jsem to cítil. Dával jsem jí najevo, že pro to mám pochopení. A taky jsem ho opravdu měl. Byl to moment, který nás zase o něco víc sblížil.

Míša

Po tom, co jsi mi vrátil telefon, jsem se zadívala tam, kde jsi skončil. Já si to totiž celé nepřečetla. „Udržuje si vztahy s kamarády a ex.“ Hrklo ve mně a byla jsem ráda, že ses na to za celou dobu nezeptal. Místo toho ses zachoval přesně tak, jak jsem potřebovala. Dokonce jsem ti i odpustila ten tvůj pitomý smích na začátku.

Zatímco jsi mě utěšoval, začala jsem nad tím přemýšlet. Takže je vlastně úplně normální to, co dělám. Flirtování. Hledání nových partnerů. Udržování několika vztahů najednou. A s tou tvou úchylkou to navíc šlo krásně dohromady. To mě hrozně potěšilo a připoutalo k tobě ještě víc. Navíc, teď když jsem dokázala svůj problém pojmenovat, bylo snazší ho i řešit. A vlastně jsem se už nemusela ničemu tolik bránit, protože jsi to teď chápal… a moje úlety se ti stejně líbily. Tedy skoro všechny. Jen ne ten s Vaškem.

O to víc jsem ale byla odhodlaná vést tě postupně k tomu, abys jednou dokázal přijmout i jeho. Byť jsem to původně nezamýšlela, tohle mi v tom vlastně pomáhalo.

Já

Já měl skoro snědeno a kvůli svým myšlenkám a tomu, co mi ukázala na mobilu, jsem si ani nevšiml, že Míša vlastně nemá žádný talíř. Pozastavil jsem se nad tím. Míša se jen potutelně usmála. Když včera v noci přišla od něj, stihla mi říct jen část toho, co se dělo. Skončila tím, jak do ní poprvé zasunul a ona měla svůj první orgasmus s Filipem.

„Půjdeme na pokoj a dovyprávím ti to…“ řekla.

Míša

Nenechal zapnutou klimatizaci. Po příchodu bylo tedy v jeho pokoji docela horko. Netrvalo dlouho a jeho přirozené aroma smíchané s vůní kolínské mě lehce štíplo v nose. Komfortně jsem ležela opřená o dřevěné čelo postele, nohy pohodlně roztažené, a on se mezi nimi rytmicky pohyboval. Opět nikam nespěchal.

Po chvíli se jeho dokonale hladké tělo orosilo potem. Olízla jsem mu bradavku. Pokračovala jazykem výš a slízávala z něj kapky potu. Přišlo mi to animální a sexy. Doufala jsem, že jemu se to bude líbit taky. Ale nedával najevo, jestli tomu tak je.

Chvíli jsem ho pozorovala. Jak se jeho tělo napíná. Jak dělá ty známé pohyby, aby mohl projíždět svým penisem mojí nadrženou kundičkou.

Byl galantní, šarmantní, vyzrálý, zkušený. Všechna ta slova na něj dokonale seděla. Ale jeho pohyby byly… jaké vlastně byly? Přemýšlela jsem o tom, zatímco si mě bral. Vím, jak jsem se cítila já, ale nedokázala jsem najít správná slova. Profesionální? Mechanické? Líbilo se mi to, ale bylo v tom něco zvláštního. Něco, co tam nepatřilo. Nebo možná naopak něco chybělo.

Asi to bylo tím, že dokonale pasoval tam, kde něco chybělo mně. Přesně vyplňoval to prázdné místo chybějící otcovské figury. Záhy potom, co jsem ho začala poznávat, jeho povahu, chování, to jak mi unikal a já měla pocit, že mu nejsem dost dobrá… že odejde… začala jsem si pomalu uvědomovat, že si s ním možná kompenzuju svoje daddy issues.

Udržoval stále stejné, příjemné tempo. Jeho vůně, pohled na svaly a napínající se žíly ve mně znovu vyvolaly další vlnu vzrušení a vytrhly mě z přemýšlení. Chytla jsem ho za zadek. Moje ruce nejdřív jen kopírovaly jeho pohyby. Začínalo to být čím dál příjemnější a za chvíli jsem mu už sama vycházela vstříc pánví.

Měl výdrž i sílu. Držela jsem jeho pevný zadek a měla pocit, jako bych si ho tam sama zasouvala. Jenže pořád to byl on, kdo určoval tempo i hloubku.

Jeho rychlost zůstávala pořád stejná. Měl preciznost stroje. S každým dalším pohybem jsem cítila, jak mě tlačí blíž a blíž k vrcholu. Pohyby pánve jsem ho dokázala přimět k hlubším průnikům. Ale nestačilo mi to. Čím víc jsem se blížila orgasmu, tím víc jsem ho chtěla cítit všude. Nejen uvnitř. Chtěla jsem naše spojení prožívat celým tělem.

Jednou rukou jsem ho držela za zadek. Druhou jsem položila na jeho záda a pohybovala se proti jeho přírazům. Bylo to, jako bychom spolu tančili. Když do mě pronikal a já mu vycházela vstříc, naše těla se lepila a tiskla k sobě. Držela jsem se ho jako klíště a nechtěla ho pustit. Pak jsme se na moment vzdálili, ale jen proto, aby mohl přijít další jeho průnik.

Přizpůsobila jsem se jeho tempu. Nechtěla jsem si brát víc, než mi dával. To bylo přece to, co se mi líbilo. On určoval všechno. A mně dělalo dobře se mu podvolit.

Krůček po krůčku jsem se blížila. Už jsem tam skoro byla. Začala jsem být hlasitější. V té chvíli spousta mých kluků přede mnou dělala chybu. Místo aby udrželi správné tempo, kterým mě tam dostali, začali zrychlovat.

„Ne sakra, nevzdychám proto, abys jel jako šicí stroj. Dávám ti najevo, že máš pokračovat přesně takhle,“ problesklo mi hlavou.

Ale Filip byl jiný. Zkušený. Nezměnil tempo ani o kousek.

Už jsem tam skoro byla. Další pohyb, kterým projel mou kundičku, a byla jsem téměř na vrcholu. Ale jen téměř. Musela jsem si počkat na další. Očekávala jsem ho. Přišel. Cesta jeho penisu skrz mou vlhkou, vláčnou pochvu… ale pořád to nebylo ono. Byla jsem tak blízko. Stačilo tak málo. Věděla jsem, že ten další pohyb už způsobí tu známou zaplavující úlevu.

Přestala jsem dýchat.

Když mnou znovu projel celou svou délkou, dosáhla jsem vrcholu. Jenže nepřišel ten známý pád. Místo něj jsem na tom vrcholu jen visela a začala skučet. Další příraz… a já tam pořád byla, jen ještě o něco dál. A pak další. Naposledy do mě zasunul svůj penis a já z toho vrcholu konečně slastně padala.

On ale nepřestal. Po dalším, pro mě nečekaném pohybu jeho penisu uvnitř jsem ucítila až bolest. Trochu jsem vykřikla. Byla jsem najednou moc citlivá. Otevřela jsem oči a setkala se s těmi jeho. Při dalším jeho přírazu jsem musela zkřivit tvář směsí bolesti a slasti zároveň. A viděla jsem, že přesně tohle se mu líbí.

Ještě jednou jsem hlasitě vykřikla. Tentokrát už napůl i pro něj.

A v tom to přišlo i na něj. Jeho tělo se napjalo, tvář se změnila v grimasu orgasmu a začal plnit kondom spermatem. Tím, že se přestal pohybovat, mi zároveň dal prostor doznít ten můj. Byl krásný pohled sledovat, jak moc se mu to líbilo.

Když jsem se trochu vzpamatovala, napřed jsem si posteskla, že mě nemohl naplnit přímo. Ale jinak to nešlo. A pak mi došlo, proč jeho pohyby na začátku působily tak zvláštně. Jako by v nich něco chybělo.

On tenhle normální, vanilkový sex dělal kvůli mně. Stejně jako to dělal Pan Grey Anně. Až ten můj napůl bolestivý, ale pořád krásný křik na konci bylo něco, co ho skutečně vzrušilo. Tak moc, až se udělal.

A já věděla, že příště bude řada na něm. Ne proto, že by si o to řekl. Ale protože jsem to chtěla já. Chtěla jsem mu dopřát to, po čem opravdu touží.

Nemazlili jsme se. Nejdřív jen oddechoval. Pak ze mě vytáhl penis, sundal kondom a utřel se do ručníku. Snažila jsem se v sobě formulovat, co vlastně chci říct.

„Měli jsme normální sex kvůli mně?“ zeptala jsem se.

„Myslel jsem, že by se ti to líbilo víc…“ odpověděl.

„A tobě se to líbilo víc?“

„Ne…“ řekl tak, až to znělo skoro smutně, a lehce zakroutil hlavou.

Bylo mi ho skoro líto. Měla jsem k němu už přinejmenším velké sympatie. A taky dost velkou důvěru. Odhodlávala jsem se mu nabídnout sebe. Tak, jak bude chtít. I když to mohlo znamenat něco, co se mi nemusí líbit. Ale měli jsme ten systém semaforu z Fifty Shades of Grey. Jenže já mu nechtěla říct „červená“. Chtěla jsem, aby se mi líbilo to, co po mně bude chtít.

„A co by se ti líbilo? Co bys chtěl, abych udělala?“ zeptala jsem se a pak docela nervózně dodala: „Co bys se mnou chtěl udělat?“

„Zkoušela jsi někdy anální sex?“ zeptal se po chvíli váhání.

A já si v duchu říkala: Cože? Jen tohle? Já se bála, kdo ví co nebude chtít, a on mi ho chce jen strčit do zadečku? Jenže on se nezeptal, jestli bych to zkusila. Zeptal se, jestli už jsem to někdy zkoušela. Mám mu udělat radost tím, že řeknu nikdy? Líbilo by se mu to? Nechtěla jsem mu lhát, ale… on přece není můj miláček.

Nakonec jsem stydlivě zakroutila hlavou.

„Ne. Nikdy,“ řekla jsem tím nejnesmělejším způsobem, jakým jsem dokázala.

Bylo na něm vidět, jak se mu rozzářily oči. To byl správný krok. Bylo z něj cítit, jak moc ho vzrušuje představa, že by si mě takhle vzal jako první. Mou nevinnou, panenskou prdelku. Což už sice dávno nebyla pravda, protože poprvé jsem to dovolila tobě. Ale to on vědět nemusel.

Chvíli hledal správná slova. Nakonec mi ukazováčkem zvedl bradu, aby mě donutil dívat se mu přímo do očí.

„Chci ti ho strčit do zadku. Dáš mi ho?“ zeptal se rádoby sebejistým hlasem, ale bylo z něj cítit napětí.

Nechala jsem ho chvíli čekat.

„Ano,“ odpověděla jsem a lehce kývla hlavou.

Jeho reakce byla skoro hmatatelná. Pootevřel pusu a vzrušeně vydechl.

„A co ještě mi dáš?“ zeptal se napjatě.

„Co si budeš přát. Dal jsi mi moji odměnu a teď je řada na tobě.“

Má odpověď ho dokonale potěšila. Jako bych mu splnila nějaké tajné přání. Chvíli si mě jen prohlížel. Ten pohled byl jiný než předtím. Ještě soustředěnější. Jako by si v hlavě představoval všechno, co se mnou chce dělat.

Pak se zeptal, jestli vím, jak se připravit na anální sex.

Odpověděla jsem, že ano. A hned vzápětí mi došlo, že bych to asi vědět neměla. Tak jsem rychle dodala, že jsem to kdysi chtěla zkusit, ale nakonec jsem nikdy neměla odvahu.

Myslela jsem, že mě pošle do koupelny. Místo toho se se mnou začal loučit.

Připadala jsem si… použitě. Napřed mi ojel pusinku, pak mě, a hned potom mě posílal pryč. Žádné mazlení. Žádné dlouhé povídání. Jen mi řekl, že si zítra potřebuje něco zařídit. A že si mám užít den a připravit se pro něj na večer, protože si mě tentokrát chce vzít tak, jak bude chtít on.

Já

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Takže nejí, protože chce být pro něj připravená na dnešní noc? Nenechává nic náhodě. A maximálně se snaží, aby bylo všechno dokonalé. Přesně tak nějak to bylo v tom článku.

Na jednu stranu to bylo vzrušující. Ale na druhou… anální sex mi nikdy nepřišel… jak to říct. Jako ta „správná“ nevěra.

Je to jako orální sex. Takový vedlejší sex. Ale to hlavní, nejvíc intimní a nejsilnější, je přece sex do kundičky. Bez ochrany. S tím, že se do ní její milenec udělá.

Jenže s ním měla ten večer mít sex s kondomem a do zadečku. Je zvláštní, ale skoro mi to nepřišlo až tak intimní. Skoro jako by to byla jen další večeře. Nebyl jsem z toho ani moc vzrušený, ani jsem moc nežárlil.

„Takže ti dnes v noci bude šukat prdelku?“ zeptal jsem se nakonec.

„Ano,“ odpověděla. Pak dodala: „Nevadí?“

Na chvíli jsem si pomyslel, proč by mi to mělo vadit. Pak mi ale došlo, že anální sex měla jen párkrát se mnou. A to až po dlouhém přemlouvání. Jemu ho teď nabízela ochotně a bez váhání.

Až teď přišel ten pocit žárlivosti. Který měl paradoxně spíš příjemný nádech.

No co… pomyslel jsem si. Tak po dlouhé době ošukám její prdelku i já. A poprvé po někom jiném.

Při té myšlence se mi to celé začalo líbit ještě víc. A třeba přijde i s vyšukanou kundičkou a pusinkou jako včera.

Zbytek dne jsme si krásně užili spolu. Míša nejedla. Až večer si dala jen lehkou večeři a pak se na docela dlouho zavřela do koupelny a připravovala se pro něj.

Když vyšla ven, vypadala zase úžasně. Krásná. A opět to bylo jen pro něj.

Známé pocity nervozity, žárlivosti a ten zvláštní mix všeho se dostavil znovu ve chvíli, kdy se chystala k odchodu. Těšil jsem se, až se vrátí a znovu si to spolu užijeme.

Čekal jsem, že když tentokrát přeskočí večeři, procházku i prvotní nesmělost, jen si rychle ukojí své choutky a pošle ji pryč jako včera.

To byl ale omyl…

[pajda1]

Super čtení,Má to pořád velký náboj.

[Ryan]

Nechat se vést

Já

Čekal jsem hodinu. Pak druhou. Napřed jsem byl klidný. Říkal jsem si, že si možná sedli na drink nebo se ještě prošli po pláži. Jenže, čím déle to trvalo a telefon zůstával bez jediné zprávy, tím rychleji můj klid mizel.

Pořád jsem měl před očima včerejšek. Myslel jsem, že to bude podobné. Večeře, chvíle v jeho pokoji a pak se vrátí za mnou. Že si zase vyslechnu každý detail, zatímco bude ještě vonět sexem.

Jenže hodiny ubíhaly.

Seděl jsem na balkoně hotelového pokoje, díval se na moře a poprvé od začátku celé téhle zvláštní dovolené jsem si připadal opravdu sám.

Začal jsem přemýšlet, co asi dělají.

Napadaly mě různé možnosti. Restaurace. Bar. Procházka po přístavu.

Ani ve snu by mě nenapadlo to, co mi Míša vyprávěla po návratu.

Když se konečně po dlouhé době otevřely dveře pokoje, byla unavená. Vlasy měla rozcuchané, a asi nejen větrem. Tváře měla lehce červené a oči jí zářily způsobem, který jsem u ní vídal jen tehdy, když zažila něco opravdu výjimečného.

Neřekla ani slovo.

Jen se usmála, položila kabelku na zem a přišla ke mně.

„Tohle bys nikdy neuhodl,“ řekla tiše.


Míša


Nejdřív jsem si myslela, že jedeme jen na večeři. Dojeli jsme do přístavu a on místo restaurace zamířil k molu. Ukázal na jednu z lodí a úplně klidně řekl, že dnes pojedeme tam.

Myslela jsem si, že si dělá legraci - nedělal.

Ani mě nikdy nenapadlo, že se dá taková loď pronajmout jen na jeden večer. Vypluli jsme. Nejdřív jsme jen pomalu míjeli pobřeží. Přístav se zmenšoval a kolem nás bylo jen moře. Bylo to strašně příjemný. Vítr, slunce a úplný klid.

Pak zamířil do takové malé zátoky. Zakotvil tam a vypnul motor. Voda byla úplně klidná a kolem skoro nikdo. Jen pár lodí hodně daleko. Seděla jsem vedle něj a najednou mi došlo, že tohle všechno připravil jen kvůli mně.

Později jsem si ze zvědavosti našla, kolik stojí pronájem takové jachty a normálně mě to šokovalo. Nečekala jsem, že kvůli jednomu večeru utratí tolik peněz. A jen kvůli mně. Připadalo mi to zvláštní. Ne nepříjemně. Spíš jsem na něco takového nebyla zvyklá.

Objednal i občerstvení. Ne nějaké chlebíčky nebo misku chipsů. Pod sedačkou měl připravený košík s ovocem, několika druhy sýrů, prosciuttem, olivami a čerstvou bagetou. Všechno bylo nachystané tak pečlivě, že jsem měla pocit, jako by ten večer plánoval několik dní.

Pak otevřel lednici zabudovanou v lodi a vytáhl láhev šampaňského.

Dom Pérignon.

Tu značku jsem znala i já. Nikdy jsem ho nepila, ale věděla jsem, že je drahé. Když naléval do skleniček, napadlo mě, kolik ten dnešní večer vlastně musel stát. Pronájem jachty, jídlo, šampaňské... tohle všechno připravil jen kvůli mně.

Seděli jsme vedle sebe, jedli, pili a povídali si. O úplně obyčejných věcech. O cestování, práci. Chvílemi jsme jen mlčeli a dívali se na moře. Ani tomu tichu nic nechybělo.

Pořád jsem čekala, kdy se ke mně nakloní. Kdy mě políbí nebo mě vezme kolem pasu. Jenže on jako by si ten okamžik schválně nechával až nakonec. Nijak na mě netlačil. Nepokoušel se mě svádět. Přesto jsem každou další minutou byla nervóznější.

Nakonec se jen posunul o něco blíž.

Na té široké sedačce bylo místa dost, ale najednou jsem mnohem víc vnímala jeho blízkost. Vítr mi několikrát foukl vlasy do obličeje a on mi je beze slova zastrčil za ucho. O pár minut později mě lehce objal kolem ramen. Nic víc.

Přesto jsem měla pocit, že mezi námi vzniklo mnohem větší napětí než při některých schůzkách, které skončily v posteli během pár minut.

Seděli jsme vedle sebe už docela dlouho. Slunce mezitím zmizelo za obzorem a hladina moře se změnila v tmavou plochu, na které se odrážela světla z pobřeží. Byla dost daleko, aby působila skoro neskutečně. Občas kolem nás pomalu proplula jiná loď. Většinou jen jako několik světel, která se na chvíli objevila a zase zmizela.

Vítr trochu zesílil. Přisunula jsem se blíž a opřela se o něj. Úplně přirozeně mě objal kolem ramen. Nepřitahoval si mě k sobě. Jen tam tu ruku nechal. Přesto jsem měla pocit, že je to mnohem intimnější než spousta polibků, které jsem zažila s jinými chlapy.

Líbilo se mi, že nikam nespěchá. Věděla jsem, proč jsme sem přijeli. On to věděl taky. Přesto jako by se rozhodl, že si ten večer nenechá zkrátit tím, co nakonec stejně přijde.

Začala jsem si uvědomovat jednu zvláštní věc. Když jsme byli spolu v hotelu, pořád jsem přemýšlela, co asi udělá za chvíli. Teď jsem nad tím přemýšlela taky. Jenže už mi nešlo o to, co udělá. Zajímalo mě, proč to udělá.

Chvíli jsme mlčeli. Díval se před sebe na moře a já chvíli sledovala stejný bod jako on. Pak se na mě otočil a usmál se. Nevím proč, ale čím byl opatrnější, tím víc jsem měla chuť udělat první krok sama.

Podívala jsem se mu do očí. Tentokrát jsem neuhnula. Pomalu jsem se naklonila blíž. Zastavila jsem se jen kousek od něj. Neudělal nic. Jen mě pozoroval a nechal rozhodnutí na mně.

To se mi líbilo.

Nemusela jsem přemýšlet, jestli něco očekává nebo jestli na mě tlačí. Nedělal ani jedno.

Jen čekal.

Nakonec jsem těch pár centimetrů překonala sama.

Když se naše rty poprvé setkaly, bylo to skoro překvapivě obyčejné. Žádná uspěchanost. Žádná snaha někam se dostat. Jen krátký polibek, po kterém jsme od sebe zůstali jen několik centimetrů. Usmála jsem se.

Znovu jsem se o něj opřela a chvíli nic neříkala.

Začínala jsem chápat, že právě tímhle se liší od většiny chlapů, které jsem poznala. Nepotřeboval dokazovat, že mě může mít. Jako by věděl, že některé chvíle mají větší cenu, když člověk nikam nespěchá.

Jenže ve mně se to už nějakou dobu začínalo bouřit. Chtěla jsem to, kvůli čemu jsem tam s ním ten večer byla. Sex. Přišla jsem mu dopřát anální sex, který chtěl, ale chtěla jsem i všechny ostatní formy sexu a intimností. Chtěla jsem doteky, polibky. Chtěla jsem ho cítit hluboko uvnitř své lasturky.

Měla jsem na něj chuť. Přišla jsem mu dát sama sebe, ale už se mi nechtělo čekat, až si mě konečně vezme. Chtěla jsem se mu nabídnout.

Jak jsem o něj byla opřená, pomalu jsem si stáhla ramínka šatů a nechala je sklouznout. Odhalila jsem svá prsa. Chvíli jsem napjatě čekala, jestli něco udělá. Už jsem se začínala bát, že to s ním vůbec nic neudělalo. Chtěla jsem se mu podívat do tváře, ale v tom jsem ucítila, jak jeho ruce pevně stiskly má prsa. Překvapením i vzrušením jsem zasténala.

Naklonila jsem se k němu a doufala v polibky. A i ty přišly. Dnes mi dával přesně to, co jsem chtěla. Jenže já přece přišla dát jemu. Po tom všem, co připravil. Po tom, kolik do toho večera investoval.

Sjela jsem po něm dolů, otočila se a začala rozepínat jeho poklopec. Doufala jsem, že mě nezastaví. Neudělal to. Sundala jsem z něho kraťasy a už tehdy jsem viděla, že je vzrušený. Udělalo mi dobře vědět, že po mně touží stejně jako já po něm.

Pak jsem jeho penis osvobodila ze spodního prádla a jeho chlouba mi trčela před obličejem.

Na moment mě napadlo, že ho budu trápit stejně jako on celou dobu trápil mě. Dám si načas, než mu to dopřeju. Jenže on byl tak krásný a tak tvrdý. Měla jsem ohromnou chuť ho ochutnat. Na nějaké provokace jsem rychle zapomněla a vrhla se na něj skoro hladově. Ten pocit mít ho v puse mi udělal tak dobře, až jsem sama zavzdychala. Doslova jsem si ho vychutnávala. A podle jeho tváře i dechu jsem poznala, že si to užívá stejně jako já.

Byla jsem tak vzrušená a všemi těmi okolnostmi tak pohlcená, že jsem... chvíli přemýšlela, že mu to tentokrát dovolím bez kondomu...

Já

„A dovolila jsi mu to?“ zeptal jsem se rozrušeně. Na jednu stranu mě ta představa vzrušovala, ale na druhou jsem věděl, že by to byla hrozná blbost.

„Ne,“ odpověděla krátce a pak dodala: „Nakonec jsem to nechala na něm. Ale kdyby ho nechtěl, dovolila bych mu to bez...“

„A co bylo dál? Pokračuj!“ řekl jsem. První část spíš nedočkavě. Tu druhou už skoro rozkazovačně.

Hned jsem poznal, že je něco špatně.

Stačil jeden pohled na její výraz. Ještě před chvílí vyprávěla úplně přirozeně. Teď se na okamžik odmlčela, jako by zvažovala, co mi ještě řekne a co už ne.

Nakonec se rozhodla.

Řekla mi, že některé věci mezi nimi zůstanou jen mezi nimi.

Řekla to klidně. Bez výčitek. Ale zároveň tak rozhodně, že mi bylo jasné, že tentokrát nemá smysl ji přemlouvat.

Myslel jsem si, že ji časem obměkčím. Že až se k tomu někdy vrátíme, poví mi i zbytek. Zkusil jsem to ještě několikrát. Pokaždé mě ale rázně odmítla. Řekla, že všechno, co mi chtěla říct, už mi řekla napoprvé. Zbytek si chtěla nechat pro sebe.

Dodala už jen, že za večer, který pro ni Filip připravil, si všechno, co se mezi nimi stalo, zasloužil. A že po mojí reakci, kdy jsem po ní skoro rozkazoval, aby mi všechno dopověděla, se rozhodla, že si část toho večera nechá jen pro sebe.

Z toho, co tedy vím, použili tři kondomy. Měli normální sex i anální. Všechno proběhlo na palubě jachty. A ten pocit, že by ji někdo mohl vidět, ji prý vzrušoval.

Jedna z mála vět, kterou mi o tom ještě řekla, mi ale utkvěla v hlavě.

Byla k němu otočená zády. Úplně nahá. Doslova rozcapená. Nohy daleko od sebe. Zavřené oči. A užívala si ten pocit, že kdyby kolem zrovna proplouvala jiná loď nebo se někdo díval z pobřeží dalekohledem, uviděl by úplně všechno.

Jak se tam bezostyšně nabízí cizímu muži. Nevěrná. Nabodnutá na penisu cizího chlapa.

A právě ta představa, že by ji někdo mohl takhle spatřit, ji prý vzrušovala skoro stejně jako on sám.

Co přesně se mezi nimi během sexu dělo, mi už neřekla. O tom, jak jejich večer skončil, ale ještě pokračovala.

Míša

Pak jsme už jen leželi vedle sebe.

Najednou ze mě všechno spadlo. Nervozita. Očekávání. I ta zvláštní potřeba pořád přemýšlet, co bude dál. Jen jsem poslouchala moře a cítila, jak se loď pod námi líně pohupuje na vlnách.

Původně jsem si myslela, že ten večer přijdu hlavně proto, abych mu dopřála sex, který chtěl. Nakonec jsem si z něj ale odnášela něco úplně jiného.

Přemýšlela jsem o něm. O tom, jak celý večer probíhal. Jak nikam nespěchal. Jak měl všechno promyšlené. Jak mě celým večerem provedl, aniž bych měla jedinou chvíli pocit, že mě do něčeho tlačí.

Začínalo mi vedle něj být zvláštně dobře. A vůbec jsem neuměla vysvětlit proč. Možná to bylo tím, jak přirozené mi připadalo nechat se jím vést.

Po chvíli jsme se oblékli a on nastartoval motor.

Cesta zpátky byla úplně jiná než ta tam. Když jsme vyplouvali z přístavu, všechno bylo plné očekávání. Teď jsme mlčeli. Nebylo to ale nekomfortní ticho. Právě naopak. Připadalo mi neuvěřitelně komfortní. Neměla jsem potřebu cokoliv říkat. Stačilo mi sedět vedle něj, pozorovat světla pobřeží, která se pomalu přibližovala, a poslouchat pravidelný zvuk motoru. Chvíli jsem se dívala na moře. Chvíli na něj. S naprostou samozřejmostí vedl loď mezi ostatními plavidly, jako by to dělal celý život.

Když jsme přirazili k molu, vyskočil jako první, přivázal loď a pomohl mi vystoupit. Pak přivolal taxi, řidiči řekl název našeho hotelu a rovnou mu zaplatil.

„Napiš mi, až budeš na hotelu. Ať vím, že jsi dojela v pořádku.“

Jen jsem přikývla.

„Dobře.“

Zavřel za mnou dveře a počkal, až se taxi rozjede. Teprve potom se otočil zpátky směrem k molu. Čekalo ho předání lodě, papíry a všechno kolem.

Seděla jsem v taxíku a dívala se z okna. Napadlo mě, že jsem vlastně ráda, že ještě zůstal v přístavu. Kdyby nastoupil vedle mě, nejspíš bychom si celou cestu jen povídali. Takhle ten večer skončil přesně tam, kde měl.

Sáhla jsem po telefonu. Chtěla jsem mu napsat, že jsem dojela v pořádku. Pak mi došlo, že jsem vlastně ještě ani nedojela.

Usmála jsem se sama pro sebe.

Mobil jsem ale nevrátila do kabelky. Místo toho jsem otevřela náš chat.

„Za chvilku jsem u tebe.“

Odeslala jsem zprávu tobě, opřela se o sedadlo a dívala se z okna na noční město.